mětu u nás nedosti všímané1:l.O doplňována byla
vřelým pocitem sourodosti, ano, kde i osobní a
rodinné svazky pomáhaly vydatně pozorumění
intuitivnímu.

Co vadí, zvláště v partiích o francouzské a
německé kultuře slovesné i myšlenkové, to!
zjednodušující, odmocňující, logicky mechanická
přímočarost; nemohu opět nepomysliti na Taina a
na jeho soustavy národní literatury, národního
výtvarnictví, národní filosofie, ač vím, že by T.
G. Masaryk sám tuto obdobu s rozhorlením
odmítl. Hledě stále k potřebám svého dialektického
dramatu moderního vývoje evropského, myslitel
vyjímá z jevové plnosti kulturní ty rysy, které
potvrzují jeho teorii, posouvá v popředí celého
duchovního života, často neprávem, jejich
nositele a umlčuje jiné, redukuje na ony aprioristické
motivy velice složitou symfonii uměleckých
projevů.

Možno dúvodně pochybovati o tom, zda
punctum saliens pro všecko básnické cítění i tvoření
Francie v době romantické a naturalistické i za
periody pozdější jest úpadkový sexualismus,
jakožto projev jednostranné revoluce proti
starému režimu a zárovei'í jako výraz románského
katolictví; sotva by psycholog francouzské
literatury přisoudil místo tak ústřední M ussetovi,
opomíjeje Vignyho a Lamartina, s nimiž T. G.
Masarykovi nadobro unikl mocný rys klasicismu