jencllm s Rakouskem a Německem. - Není to
možné, zněl vždy znovu závěr mé filosofie itaJské
historie a kultury.« Zde zřejmě stojíme před
dodatečným seheklamem důsledného apriori sty, a
všecka psychologie politického jednání se mu
vzpírá. Politik a diplomat, hledající podporu pro
svou věc a odvažující s kritickou pozorností
všecky položky veřejné situace, přemýšlel v
rozhodné chvíli sotva o syntesi katolictví a antiky u Vi,
ca nebo o dekadentních prvcích u Carducciho a
d'Annunzia, i když ho tyto otázky silně
zneklidňovaly. t~ekl bych, že zde působivému
arrangementu (a to nejenom slovesnému, nýbrž i
myšlenkovému) obětován kus pravdy, a stejně jest tomu
také v ostntnich případech oněch skladných
E:ssayů.

8nmy o sobě jsou ozdobou díla, jimiž se
",světová revoluce« liší od kterýchkoliv válečných pa·
mětí; cosi z hromadné literární socilologie
Tainovy i s jejími přednostmi a omyly,"vane z těchto
velkorysých, avšak neodstíněných kapitol, i když
T. G. Masarykovi nejsou východiskem
defermínující pozorování positivistická, 11)'hl'ž mravní
požadavky dialektického ideologa. Ovšem, tyto
exkursy nejsou stejné ceny: na př. zběžnou črtu
o soudobé Italii slovesné nelze ani zdaleka
srovnávati s jemně propracovanou, v jednotlivostech
vyváženou a přece dokonale jednotnou úvahou
o kulturním amerikanismu, v níž znalost
před
197