sarykovi ve ~větové revoluci« zhola dar
karakteristiky a umění postřehu. O skvěle provedené
podobizně samotářského demokrata a
deduktivního myslitele presidenta "Woodrowa Wilsona
jsem se již zmínil; autor neposkytl nám
příležitosti, abychom ji měřili s jinou povahokresbou
podobně promyšlenou a odstíněnou. Za to sem
tam jakoby mimoděk kmitnou se v textu slabé
náběhy k podobiznovým zkratkám, nahozeným
lehce několika čarami, jejichž ost1')' tah vedla tu
odmítavá pohrda, onde vřelá sympatie, jinde
jakási povznešená shovívavost. J"sou to zvláště
zmínky o Masarykových pomocnících
revolučních, většinou jen stručně napovídající, ale s
tólIem mezi řádky, jemuž pozorný čtenář nemůže
neporozuměti, an obsahuje zároveň prvek
hodnotící: jak plné, až bolestné světlo vrženo jest na
efébskou hlavu předčasně ztraceného Jiřího
Klecandy; jak sympaticky v postoji mužně
vzpřímeném vystupuje postava Scota Viatora; jak
pozorně a opatrně jsou rozděleny světlo a stín na
závěrečné podobizně Milana Štefánika,
»sloven&kého dráteníčka«, putujícího za českou věcí
celým širým světém; jak zdrženlivě karakterisován
jest Denis se svým rozporem profesora idealisty
a politického praktika bez úspěchu; do jak
hluboké temnoty ponořena stařecká hlava Josefa
Diiricha, staromódního pansláva a caromilce, ne·
mluvíc ani o ruském Čechu Koníčkovi, ztlačeném