zraku doplňuje lyrik hlubokého, ale v projevech
zdrželivého citu, možno citovati velkou chválu
Nerudovu: »Jamot je pravý poeta. A to český
poeta. Vše je to naše, jen naše -,« vede-li ná"
krajinou, vzpomínáme na nejlepší kusy Hálkovy
a Chittussiho, seznamuje-li nás s typickými
postavičkami venkova, myslíme na Alše a K. V.
Raise. A z N erudovy školy jest Thomayer
feuilletonista s látkami cestopisnými,
vzpomínkový(tj, kulturně-historickými, jenž baví, káře,
vychovává, užívá poznatků z knih i zkušeností ze
života, vtipkuje, nepohrdá triviálností a burleskou
a zase se povznáší k vážnosti praktického
filosofa . .. má zlatý humor a pod ním jako každý
pravý humorista ukrývá celé lidské srdce.

Jako pravý Chod, lékař a filosof nechodil s ním
nikdy na odiv, ba tajil je vždycky hrdě a
důsledně. Jeho pacienti, kteří měli ke skvělému
diagnostikovi neobmezenou důvěru, zvykli si od něho
slýchati spíše jen výraz sarkastický, drsnost
bezohlednou, jízlivost krutou a přece se k němu
vraceli, vědouce, že jsou pro něho čímsi více než
klinickým předmětem. Jeho žáci, k nim náleží
nejenom výkvět českých praktiků, ale téměř všickni
vůdcové interního lékařství na našich vysokých
školách, vzpomínají naň sice především jako na
štědrého dárce poznatků, metod, podnětů,
nezapomínajíce však na příklad opravdovosti tohoto
celého učitele, celého muže. Jeho důvěrní přá-