dem stál pod praporem žívota, jemuž statečně
sloužil; starost o smrt a metafysické otázky
odkazoval stranou, ježto se ho netýkaly. Jeho až
urputně jednostranná mužnost vylučovala
veškerou sentimentalitu a často dávala přednost
hranaté a bezohledné drsnosti. Osamělý, příkrý muž,
jenž se nemazlil nikdy sám se sebou, neuznával
potřebu, aby se mazlil s lidmi, ať to byli jeho
pacienti, žáci či přátelé, i v tom horal
houževnatého kořene a drsného kmene. Jeho bohatá a stále
školená rozumovost, zcela shodná s lidovou
povahou českou, vyrovnávala se s životem ráda
vtipem, ironií, humorem, těmito neklamnými
symptomy duševního mužství a zdraví, jimž se u nás
ták málo rozumí, takže ironičtí humoristé mají
v Čechách spíše nepřátele - i profesor Thomayer
býval právě proto vykládán nesprávně, ano,
nepříznivě. Avšak jeho satirický vtip a jeho
rozmarný posměch nebyly lehkou a samolibou hrou
ducha povýšeného a mysli poněkud pohrdavé: v
posluchárně, na poliklinice i v knize byly to
především prostředky metody vychovatelské.
Bi'itký pozorovatel života a zkušený jeho znalec vedl
rád k zdravějšímu a jasnějšímu pojetí
skutečnosti. Léčil stejně ze sentimentality jako z
ilusionismu, odnaučoval lidi prostě strachu a vzdělance
snobismu, tepal české šosáctví i moderní
pověrčivost před hesly. Ordinoval mládeži prostředky
proti přemrštěnosti a starcům proti hrúzezesTllrti