postíhnouti základní rysy, kter~ vyznačují jeho
generaci. Byl mužem světového rozhledu, jenž
za studií i na mnohonásobných cestách poznal
ducha, mravy i města západní Evropy a jenž pro
sebe sama í pro své žáky vždy usiloval o
vyproštění českého člověka z myšlenkového područí
německého; v tom se podobal svým přátelům
Vrchlickému a Sládkovi, nebo vzdálenějším svým
druhům Hynaisovi a Gollovi. Ale všecko, co jako
dobrý Evropan západnického sklonu získal v
cizině a co přijímal se zdravou kritičností, obracel
k prospěchu svého národa, k němuž se hlásil hrdě,
nevyhledávaje přízně a vyznamenání v cizině,
kde ostatně jeho jméno a výsledky jeho badání
nezůstávaly neznámými. S prudkou rozhodností,
připomínající zápal buditelský, obnovil
požadavek národní vědy, psané jazykem mateřským a
při něm stál žák Eiseltův s Jar. Hlavou až do
smrti; zasáhl tam také jako šťastný tvůrce
terminologie i jako účinný organisátor - i označí
ho budoucnost nesporně jako jednoho ze
zakladatelů české literatury lékařské, jenž dovršil
podnět a příklad Antonína Jungmanna a Jana
Ev. Purkyně.

Byly to podivuhodné dary ducha, které si J
0sef 'J.1homayer před půlstoletím přinášel z domova
pro svou vědeckou dráhu, pro své lékařské
povolání, pro svou literární působnost, napolo
šťastný odkaz rodový, napolo výsada geniálního jed-