JOSEF THOMAYElt

Z velikých postav, na jejichž plecích spočíval
český duševní život v předposlední generaci,
odešel zjev vzácné monumentality a rázovitosti:
profesor Josef Thomayer, stařec
čtyřiasedmdesátiletý. Byl vědeckým badatelem i universitním
učitelem, vůdčím klinikem i populárním lékařem,
odborným a beletristickým spisovatelem osobité
příchuti i organisátorem naukového písemnictví
a v tom ve všem a nad to byl osobností tak
svéráznou, českou individualitou tak plnokrevnou, že
měl málo sobě rovných mezi svými vrstevníky.
Náležel k požehnanému pokolení, které se v
osmdesátých letech ujalo šťastně a vítězně vedení
naší národní kultury, aby nám výtvarně
vybudovalo Národní divadlo, aby v poesii položilo
škoLou lumírovskou základy k slovesnému
světo
. občanství, aby vědecky vybavilo obnovenou
universitu Karlovu; souvisel osobními vztahy s
hlavními členy této bohatýrské družiny českých
,A,rgonautů, ať to byli malíři, básníci či učenci;·· sám
čněl postavou i významem nad nejednoho z nich
a přežil většinu svých druhů, statný Chod tělem
i duchem, zosobnění i chlouba »nejzápadnějších
Slovanú.«

V Thomayerově vědecké i literární
individualitě, záhy vyspělé a vyhraněné, nebylo nesnadno