lidského života. k tomu směřoval již od
Mčátku, kdy mu - pravému žáku Nerudovu -
bylo ještě zápasiti s řečí o melodičnost, ba někdy
dokonce o správnost; toho dosáhl plně v básních
mužných i stařeckých let, v nichž každý verš má
již pevnou, osobitou ražbu, prostou a přirozenou
gnomičnost, zkratkovou a syntetisující. Byla to
dlouhá, byla to trnitá cesta pro umělce a delší a
trnitější pro člověka, který nakonec všecky
útrapy a ztráty časnosti přetvořil ve zkoušky a
sliby věčnosti a jenž posléze shledal, že ve výši,
odkud se na vzdorného a pochybovačného jinocha
šklebila pitvorně záludná maska sfingy, kyne mu
zpod oblaků vlídná tvář Boha, vábící ho, aby jen
směle vzestupoval za dýmem rodné chaty, za
skřivanem domácích polí, za modlitbou
nábožných duší ... Není to dojista hvězdná dráha
výjimečné osobnosti, která se odvažuje řešiti život
na vlastní vrub, odchylně od bližních a na
vzdory jejich mravnímu řádu; jest to prostá, ano
typická pout českého poctivého a opravdového
člověka, jenž pokorně přijal a čestně prožil svůj
osud a dovedl sevříti jeho nejsilnější vzněty do
výrazných, melodických a plastických slok, které
vytrvají. Snad jejich nejvděčnější čtenáři si
hrají teprve kdesi -před chalupami neb ve stinném
koutě ložnice s obrázky či s loutkami.

Mladistvá erotika Sládkova, shrnutá do prvních
jeho sbírek »Básní« a »Jisker na moři«, jest lyri-