lečenské rozpory a zmatky. Ale vlastním
učitelem Sládka epika je opět Jan N eruda; čtěme vedle
sebe Sládkovu povídku veršem o mateřské lásce
na Michiganu »Papů« a Nerudův zdaleka ještě
nedoceněn)T »Kolovrátek« z »Knih veršů« a
ucítíme i:u hlubokou spřízněnost intonace mezi volně
plynoucími blankversy Sládkovými a plně
rozvitými rýmovan}Tmi iamby N erudovými. Zimní a
noční náladu, která tvoří vstup patriarchálního
vyprávění bábina v »Kolovrátku«, mohl Ly
přímo podepsat Sládek - jen kdyby příroda tu ne·
byla pozorována oknem, nýbrž pod širými
nebesy; a naopak intensivní a osobně proteplené
líčení pralesa indiánského, do něhož vložena
velepíseň mateřského srdce »Papů«, nepřekvapilo by
upvostřed veršů N erudových, leda snad plností
volného dechu, jenž u N erudy bývá vždy
sešněrován melancholickou nejistotou měšťákovou.
"Papů« je vůbec první mistrovský kus Sládkovy
epiky a shrnuje již její přednosti: citoV'ou vřelost
pod objektivním dějem, hluboký smysl pro
základní vztahy života, opravdové posvěcení
eti·cké, náladovou malbu, jež není ornamentikou,
nýbrž nutným zevním průvodem vnitřních dějů.

Sládkova epika se rozbíhá dvěma směry:
jeden širší, ale i hlubší proud, k němuž patří
právě "Papů«, dal hy se nazvati básnickou
povídkou; druhý užší, dravějŠÍ a zpěněnější, obrací se
k baladě, někdy strašidelné až do grotesknosti,