se křižují blesky a burácejí sněhové smrště. J
0sef V. Sládek zůstal elegikem, nestal se však ni·
kdy tragikem.

II.

Poesie Sládkova obepíná pevn)"m kruhem celý
život lidský a pro každý věk podává lyrickou
rukovět. Dílem Sládkovy mužnosti je kniha
»Světlou stopou«, jejíž stránky, připsané druhé ženě
básníkově, se koupají v stříbrném jase tichého a
vděčného štěstí. Meditace básníkova pozbyla na
čas tíhy; odvrátila se od hrobů, zaměnila
přechodně vážnou víru náboženskou za osvobozující
kult umění, rozjihla častěji než v knihách jiných
v lehkou a vonnou rosu písně. Básník se zapřádá
do života jako do husté síti a pohlíží, kterak
těsnou a jemnou jeho pavučinu ozařuje polední
slunce plným vrhem světla.

».}est život milá kniha, kterou čteme:
ať ta, neb ta - je každá nejdražší
tom'u, kdo čte; ji rádi nezavřeme

o vúli své, a čtení unáší

nás tak, že vše, co kolem jenom bývá
jak šumný z'vuk, jenž v ucho doráží
a v duši nevejde; tak duše splývá

s tím dějem povídky - a neváží,

jak den a hodiny se zvolna snují.«