nut~ končí se u něho často mnohoznačnou
zá:mlkou, která si žádá napiaté spolupráce
čtenářovy. Vniterné děje jsou tu zpodobeny toliko
v nápovědech, ba leckdy v narážkách, a
nejednou vypouští básnický lakonik i spojovací
členy. V těsném a sporém řazení zhuštěných vět
má každé slovo pevné místo a plnou váhu:
přehlédněme je a ztratili jsme pravou perspektivu
celé básně. Sládkova sloka vyhýbá se s cudnou
úzkostlivostí každému výrazu hlučnému a
veškeré obrazové pestrosti; harmonisuje se
sordinou a maluje v stříbrné šedi; čtenář, jehož
zájem potřebuje ostré udice efektu, nemá se
skutečně nač zachytiti.

Nestačí však si osvojiti tuto Sládkovou
mluvu lyrické zkratky a diskretního dechu.
Sládek žádá po vás více: musíte dorůsti jeho
hutné zralosti, musíte se protrpěti k jeho statečné
síle, musíte mnoho prožíti, a mnohého oželeti,
než Sládek bude vám přístupen. Nebyl nikdy
7. básníku, jež třeba čísti s komentářem
sestaveným v knihovnách a od učenců, neboť,
hledaje moudrost, zlhostejněl k učenosti a k
mu'dráctví, ale, běda, přistoupíme-li k jeho knihám
bez onoho komentáře, jejž láska a smrt píší
krvavými značkami i do nejprostších lidských
srdcí: neporozumíme ani zdaleka smyslu těchto
zádumčivě vábivých veršů a odsoudíme se sami
pro nedokonalou výzbroj nedospělé duše.