nivce a askety j'estsIÍ1ěstn~n v dramatickou
pí'seň, která se nezapomíná a jíž náboženské
pozadí přísně pravověrného křesťanství dodává o
tragické kouzlo více: ani v horkém objetí ženině
nezapomíná básník, že jeho pravá cesta vede k
Bohu.

Řekli jsme již, že Nové básně mají prolog i
epilog náboženský; není to sice mystika nalezeného
a přesně uvědomělého spojení s Bohem, ale
dojista vášeň hledání, kde citové okouzlení
záhadou se slévá se vznešenou rozumovou zvídavostí
ducha již zasvěceného. N ecel)Tch deset let dělí
lyrickou legendu m)'-šlenky Na Sinaji od
důvěrné paramythie V zadumání; nepřešly ty roky
bez užitku pro náboženský život Zeyerův. V obon
Bkladbách má již na míle za sebou ono hledání
\Těčných tajemství, která mu mají dopomoci k
dokonalému spojení s pozemskou ženou, jak proto
je příznačný Ramondo Lullo v Poesii; nyní
záhada v Boha a podstaty světa, z něho
vyrůstajícího, se stává samoúčelným smyslem jeho
vznešeného nepokoje. Výmluvná legenda
starozákonní, nasycená vším spíše než autentickým duchem
hebrejským, rozlišuje ještě v myšlenkovém
aristokratismu integrální pochopení Boha,
dostupné alespoň v tušení jenom vyvoleným bytostem,
od smyslovějšího a krotšího náboženství pro lid.
Na michelangelovskéin čele Zeyerova Mojžíše,
jehož V)"sostné myšlenkové i básnické kráse se