·Velký to Íyrický mistr, jenŽ rovnoměrně ov1ádá:
dva tak různorodé slohy erotické zpovědi!

Podobizny básníkovy paní Dragopulos se ze
čtyř Zeyerových erotických čísel skoro jenom
dohadujeme. V lehce střižené písni Horo, horo
vysoká smějí se její oslnivé zraky žalu milencovu,
v lyrické romanci Vím o bájném lese odhazuje
s posměšným rozmarem do tůně básníkovu
čistou a oddanou touhu, v ekstatickém výkřiku Ó
chtěl bych věsí se její nevěra na křídla
idealistova vzletu ... úsměv za úsměvem, jeden
mámivější a osudnější druhého odhalují hravou a
ničivou zlobu této záhadné milenky, která se nabízí
a přece nevzdává. Nevzdala se opravduT

Posledním výkřikem Zeyerovy erotiky jsou
tři nestejné sloky bez nadpisu, počínajíc: se
slovy Tvá láska ránu hlubokou, sloky prudké až
k vášnivosti, divoké v kajícném seheobviňování,
bolestně se zalykající marnou touhou po čistotě,
navždy ztracené. Seraf, který zde zpívá o svém
pádu, má v očích ještě odlesk nebe, ale cítí, jak
na něm hoří šat, zanícený hříchem a připékající
se ke znečištěné pleti. Světlo, od něhož odpadl,
vábí ho a přece k němu již plně nedopadá,
kdežto rozkoš, kterou si oškliví, přináší mu skoro mi~
rnovolně smyslové blaho. Ústa, stvořená k blaho-o
řečení věčné lásky, proklínají zasvětitelku do
lásky tělesné, a přes to celá bytost se k ní znovu
vrací - pro rozkoš a prokletí. Tento zápas váš··