1~ velkým věcem. Zeyer, jenž se ze vrozeného
studu pravého umělce vyhýbal všem projevum
de·mokratickým a tím více demagogickým, utíkal
se zde nejraději k umnému jinotaji, který k
profannímu lidu volá odmítavě své arceo. Symboly
ueb allegoriemi z báje a pověsti jsou Zeyerovy
»písně otroka«, Apokalyptická vidina,
Kaditelnice, Potlesk, které již dnes potřebují komentáře,
aby plně vysvitlo jejich hrdé smyšlení vnitřně
;;vobodného Čecha, stydícího se za poměr svých
krajanů k Vídni; nevíme, zda jim bylo v jejich
době porozuměno. Zato, jediné přímé, doslovné
aktuální invektivě Zeyerově, Kořící se Slavii,
básníkovi vrstevníci neporozuměli takřka
zúmyslně a zneuctili za ni poetu, jehož překypující
rozhorlení, připomínající proroky Starého zákona,
není pohříchu dosti pevně opřeno o skutečnosti
plně srozumitelné ... ovšem, v době povšechného
slavjanofilského optimismu, jak)Tm jest
prosycena celá Slavie Čechova, nebyly české uši zvyklé
na zeyerovské rouhání, jež tryskalo ze
zklamání srdce, hotového vzývati a slaviti skutečnou
velikost.

V druhém, pohrobním svazku poesie
Zeyerovy, jehož nejstarší čísla padají do r. 1887 -
doby to jeho nejplnější mužné tvořivosti, kdy
počínají vznikati Letopisy lásky i Karolinská
epopeja - a nejpozdější do posledních měsíců života
básníkova, umlká nadohro veřejná inspirace

133