žiny nenapsal jenom nahodile tvrdá slova
vědomě vyzutá z jakéhokoliv ilusionismu: »Klam, v
národech, že láska vře! - Ach, neposlouchej
hravých vnad, - živ-li chceš být, buď lačný had; X
had hada-li nepozře - drakem se nestane.«

První ze zakladatelů českého liberalismu, Karel
Sladkovský, šel do učení ještě k Johnu Stuartu
Millovi; jeho pokračovatel, o čtyři leta mladší
Edvard Grégr, vyrostl již ve škole Darwinově a
nepřestal jí býti věren, ani když navždy opustil
dráhu přírodopisce a lékaře. Největší český
biolog, Jan Ev. Purkyně, učinil ho v jinoěRtvi svým
asistentem a habilitoval ho velice brzy na
lékařské fakultě, ale neklidný mladý muž, předurčený
temperamentem a praktickou podnikavostí zcela
jinam než k akademické dráze, nepřevzal pranic
ani z Purkyňova oduševnělého vitalismu ani z
jeho klasick}~ch tradicí. Nebyl osvícen jeho
badavým duchem, který proměňuje posvátný neklid
v kvas poznání, nýbrž spokojil se tím, že
nepokoj vzdorné své mysli vyzbrojoval jako hlas
burcující z myšlenkové ustrnulosti a z pohodlného
míru své okolí. Přírodovědecký názor
mechanistického založení a darwinistických kořenů, který
II něho neměl daleko k materialismu velice
populárnímu, tlumočil jako hlasitou oposici proti
autoritě církve, proti náboženskému zjevení, proti
zásadám historického křesťanství; jeho bojovné
povaze hověla zvláště polemická stránka tohoto

97