byla volného času pro své vzdělání, pro své
poslání ve filantropii, pro zábavu ve spolcích a pro
styk s přírodou. Založený jím Americký klub
dám ,byl živým ztělesněním Náprstkova
vrozeného a v Americe vypěštěného rytířství k ženám,
které místo planých lichotek volí kamarádskou
družnost, místo úlisné dvornosti živou ochotno
místo lyrické romantiky mužnou vážnost k
ženinu lidskému důstojenství. Syn panímámy od
Halánků a shovívavě roztomilý a poklidně
věrný manžel Pepičky Křížkové, se bezděky vrátil
k starodávnému a českobratrskému poměru k
»pomocnici«, vynesl jej však na světlo střízlivé,
praktické, veselé civilisace novodobé.

Vojta Náprstek byl ve všem nadobro jiný než
jeho střízlivé a nezajímavé okolí, ač se sám
označoval v samolibém omylu za člověka střízlivého
rozumu. Všickni kolem horovali pro poesii a
umění, ale on, muž činu, volal pohrdavě:
»Nepochopuji, jak by někdo raději chtěl býti Shakespearem
než Franklinem« - a přece celý jeho život jest,
jak Zeyer krásně vytkl, jedinou básní.
Liberálové a kněží v jeho sousedství se shodli, že morálka
hez křesťanství není prostě možna, avšak český
čtenář Paineův zahanboval všecky církevníky
stálými důkazy svého altruismu, a, než by se
llludlil k »občanu Kristu«, citoval ruději (;iúana
Koufucia -- a přece rys náboženského
posvěcení najde se v životním díle tohoto bezbožce.
Vlu
94