pobožností, kter~ i jemu byio třeba na cestě za
postupným sebezdokonalováním,
sebepřemáháním, uprostřed nadosobní službě blahu jiných.

V mužné dŮ3tojnosti, kterou se Vojta Náprstek
vyznamenával přede všemi svými vrstevníky a
jež byla pravým opakem jak slabošského
servilismu, tak planého poklonkaření české
společnosti, rozeznal jeho ctitel Julius Zeyer v
mistrovské své karakteristice dvojí zdánlivě
neslučitelnou složku: hrdé sebevědomí pražského pa tricia
a demokratickou vážnost někdejšího občana
Spojených Států. Synek pražské měšfanské
rodiny, zkompromitovaný účastí na revoluci, stal
se - a to ještě před svým odjezdem za Oceán ˆ
prvním uvědomělým vyznavačem amerických
ideálů u nás; vysloužil si to za mořem tuhou
školou svépomoci, těžké ruční práce, měnivých osudú
v době deseti let, v nichž položil základy k
českoamerickému tisku a k organisaci zámořských
krajanů. Sám se vychoval na statečného praktika,
aniž, nevěda ani o tom, odložil cokoliv z idealismu
dávného vyznavače Saint-Simonova. Věrný
ctitel čínské kultury nemohl se státi přívržencem
amerických před sudků plemenných a stýkal se
v Unii přátelsky s dakotskými Indiány i s
černochy. Syn velké dobroditelky a sám muž
nevyčerpatelné štědrosti nikdy nebyl tím, čím jest
každý průměrný Američan: businessman.
Hledal v Ameriée svobodu a nikoliv výdělek.