ditelskou, dílem novinářským, svobodným
smÍchem satirickým.

Když pětatřicetiletého žurnalistu s činností
pouhých šesti roků a spisovatele dvou tří
nevelkých knížek pohřbívali za doby nejtužší reakce
a za všech policejních opatření, shromáždili se
kolem jeho ostatků v Praze na neodolatelný
povel svých srdcí všichni Čechové, kteří měli
odvahu své národnosti a svého občanského
přesvědčení. Platí o tom verše básníkovy:

»Ten drsný lid náš sukovitý - a tvrdý jako
štíty jeho skal - před rakví jeho tiše jak v zem
vbitý - a přikovaný stál. - Však co v svém nitru
cítil, blýsklo - mu v tváři, stál zde čestná stráž,
- vše v jediném se vzdechu k sobě tisklo: 
Bylcelýnáš!«

Ano, zde jest skryta záhada osobního kouzla
Havlíčkova, které na nás působí stejně dnes,
kdy jeho politické tužby jsou naplněny, jako nás
posilovalo v dobách, dokud nebyl jeho boj za
národní samostatnost dobojován. Karlem Havlíčkem
Borovským ztělesněna jest česká národní povaha
v kladných a plodných svých rysech, které útisk
hmotný i mravní po století dusil a vázal, a jenž
se projevil rázem, jakmile nadešla možnost
svobodného projevu od rozumové hloubavosti a
prudké ráznosti až po řízný vtip a živý humor,
od vytrvalosti v práci a utrpení až po družnou
dobrotu prostou patosu, od jasnosti v myšlení až