v životních formách ruských spatřovati výhody
pro nás Čechy, napadal po návratu do vlasti
všecko oficiální rusomilské slovanství a
přikláněl se v politice k austroslavismu, jenž však
znamenal přestavbu absolutistického císařství v
konstituční stát federativní, kde by Čechové a těsně
vedle nich Jihoslované byli vedoucími národy;
jeho zanícení pro spravedlivé a moderní
Rakousko vyrovnalo se málem jeho nesmiřitelnému
opovržení k staré habsburské monarchii, jejíž
vlády spatřovaly v Havlíčkovi právem odpůrce
zvláště nebezpečného. Jasná formulace těchto
politických zásad nebyla při Havlíčkově návratu
z Ruska ještě možna, a také on si ani
neuvědomoval, že v něm především uzrál politický novinář.

Získaa v Moskvě ještě mnoho jiného, co bylo
ziskem i pro celé české písemnictví. Léta
čtyřicátá na Rusi jsou velká doba myšlenkového
kvasu, z něhož se zrodil monumentální realismus
ruský, pro Havlíčka zosobněný hlavně Gogolem.
Zde se naučil Havlíček literární metodě pro
pozorovatelský, ostrý dar, jenž mu byl vrozen a
pro schopnost názorné i sporé karakteristiky, v
které se vytrvale cvičil; jadrné a rušné »Obrazy
z Rus« nkazují, jak pronikavě postihoval
Havlíček všední život kolem sebe, do té doby
neuznávaný u nás za hodna pozornosti spisovatelské;
velmi brzy se projevila B. Němcová učelivou
žačkou Havlíčkovou. S Rusy Havlíček nenáviděl

77