věřiteli, tento chudý kejklíř, viněný nadutými
pokrytci z nemravného života, tento uboh)T
litp.rární dělník, píšící chvatně pro upokojení
nakladatelů a jejich poukazů na vyčerpané zálohy,
usedá ve vděčném vědomí celého národa do první
řady jeho buditelů, hned vedle Jungmanna a
Palackého, i vedle Karla Havlíčka a Boženy
Němcové. Snad vrstevníci Tylovi, kteří si s
vděčným pohnutím stírali slzu při jímav~'ch výjevech
jeho srdečně pravdivých her lidových a kteří Hud
citovou romantičností jeh') prod)Trh povídek
prožívali okouzlení vlastní mladosti, by žasli nad
tímto nanebevzetím skromničkého muže, k němuž
lnuli hlavně jako k štědrému dárci zábavy a
dojetí, rozdávajícímu na potkání a bez nároků
kusy svého srdce. Ba, snad by sám Tyl odmítl s
pohnutým zahanbením tuto nenadálou posmrtnou
čest, nevěda, zda si jí zasloužil nehonosnou
drobnou prací, spojenou s tolikerým ponížením, či
několika dramatickými díly, při jejichž imprcvi
sované tvorbě sám cítil, jak naň horkým dechem
lásky a důvěrnosti dýchá sama Poesie. Než:
potomstvo koná dnes jenom svou povinnost, uvádí li
tvúrce své národní hymn:r na přední místo v
palJteonu svého obrození, a to nejen proto, že
melllJirkou zkratkou písně a několika symbolickými a
zároveň životnými figurami svých prostoduch)'ch
kusů vyjádřil citovou pravdu celého plenlene,
nýbrž především proto, že celým úsilím svého