1{ara. Vnitřní jednoty, jíž by byl básník došel,
leda kdyby byl minulost hodnotil také
myšlenkově a ne pouze dějově, nedosaženo nikde, a
jenom přísný, poněkud suchý duch gotiky
rytířské a církevní, důsledně trestající vinu a
přivádějící kajícníka k milosti, mění sled historických
anekdot v pásmo poněkud souvislé, v němž se
střídá živel nábožensk)T se živlem politickým
Iženská něha se zbrojně rytířskou mužnosťí.
Málokdy se tu setkáváme s opravdovým epikem,
jemuž by vypravování samo bylo rozkoší a v
němž by stud.ium dějin povzbuzovalo fabulační
vynalézavost; tento kronikář refert relata.
Spíše oslovuje nás naléhavě elegik, aby si podumal,
požaloval, potesknil nad hroby, nad mrtvými
rody, nad. ssutinami, leč jak slabošské to tesknění
proti prudké dumě máchovské, která zatíná
pě8ti a skřípe zuby! Nejčastěji však přihlašuje se
ke slovu tendenční vlastenecký romantik, jemuž
minulost jest útočištěm pro vzkazy a poslání,
censurou nedovolené, pokud by měly
přítomnostní příchut; hle, národe, dnes bezmocný a
nestatečný, měl jsi svá lidová knížata a mocné krále,
svůj veliký a spravedlivý stát a v něm původní
vzdělanost, zvláště kulturu básnickou, cítil ses
jako část širokéhú slovanského celku a požíval
jsi v cizině vážnosti; zamysli se a nezoufej!
Tyto lekce II úvahy byly vším spíše než poesií a
nemají tudíž býti jako poesie souzeny; jsou spíše

54