JAN ERAZIM VOCEL JAKO BASNfK

Kutná Hora, která svou dějinnou lÍlohu na
vždy dohrála v XVII. věku a od XVIII. století
nadobro propadla elegii, smutečně to zahalenú
sestře úpadku, zrodila v prvních letech
romantického věku dva význačné syny, jimž tesklivý a
zároveň velebný pocit zašlé minulosti i slávy
rodiště se stal východiskem a inspiračním zdrojem
slovesného tvoření. Národní význam obou
Kutnohořanů, staršího Jana Erazima Vocela a o šest
let mladšího Josefa Kajetána Tyla, daleko
přesahuje hranice pouhé literárnosti; oba vedle své·
ho díla slovesného, značně rozsáhlého a
obsažného, byli v duchu české vlastenecké romantiky
také národními buditeli a organisátory,
nehledíme-li ani k jejich dočasnému působení
novinářskému, k němuž je povzbudil veřejný ruch
roku osmačtyřicátého. Vocelovo úsilí buditelské
li snaha organisační mají ráz odbornější a užší,
jak se sluší na odměřeného profesora
universitního: domýšleje podněty Palackého, vybudoval
české starožitnictví a dal základy k dějepisu
výtvarného umění v Čechách, což obé ovšem mělo
také posilovati uvědomění, pýchu a sílu
probuzeného národa. 'l'yl, spisovatel, publicista, herec,