PALACK1? A ČELAKOVSKY

Když dne 11. dubna r. 1823 přišel
pětadvacetiletý František Palacký, velká naděje a namnoze
již i pýcha školy jungmannovské, do Prahy, měl
o mladého příchozího z jeho vrstevníků málokdo
tolik živého zájmu jako František Ladislav
Oelakovský, známý ve veřejnosti již pestrými a
slibnými »Smíšenými básněmi« a prvním svazkem
»Slovanských národních písní«. Jako věrný J
ungmannovec byl dobře obeznámen s Palackého a
Šafaříkovými »Počátky českého básnictví,
zvláště prosodie«, přijímal jejich klasické zásady v
otázkách vkusu i jejich časoměrnou teorii, a to
namnoze i ve vlastní prak si básnické. Zajímal se
o Palackého práce estetické i o jeho ohlášený
překlad z Platona, ale zmínkami o tom v dopisech
důvěrným přátelům, zvláště Kamarýtovi, vane
již od počátku nevlídný vzduch chladné
nedůvěry, která nepominula ani, když se seznámili
osobně u Jungmanna a jež se dokonce stupňovala,
když Čelakovský, nedočkavě hledající hmotný
zák lad pro svou bohémsky nejistou existencí, viděl
v chráněnci Dobrovského a hrabat šternberků
nebezpečného soka při svých plánech, nesoucích
se k nové Společnosti vlasteneckého Musea v
Oe
37