Oč lépe daří se s poznáváním lidské a
spisovatelské osobnosti Jana Amosa Komenského nám,
jeho krajanům, kteří můžeme čítati v jeho
spisích českSTch slohově mnohem
bezprostřednějších a poskytujících velmi živý a pravdivý obraz
jeho povahy. Již Palacký se dal okouzliti
vnadou a půvabem jeho českého spisování a byl tím
uveden na správnou cestu úsudku o vnitřní
individualitě svého největšího krajana; nám
sluší ubírati se drahou, kterou Pahcký nám byl
ukázal. Oddejme se jen prudkému vzrušení
dialogu »Truchlivý«, kde spory křesťanské duše jsou
vystupňovány až k bouřné dramatičnosti; nebo
zahloubejme se do »Labyrintu světa a ráje srdce«,
alegorického to románu lidské marnosti, v němž
krok co krok mudřec laskavé ironie a lidumilné
povýšenosti doprovází pronikavého znalce
pozemské komedie; nebo sledujme soustředěný
dušezpyt »Hlubiny bezpečnosti«; naslouchejme
chmurné elegii, kvílící z »Kšaftu umírající
matky Jednoty bratrské«, a nastavme srdce zimllímu
slunci napojenému teskně odevzdaným úsměvem
starcovým v »Smutném hlasu zaplašeného
pastýře« - vždy se nás zmocní silný dojem, jaký
vychází právě jen z děl velkých spisovatelských
individualit. Kromě živé názornc.sti a
překypující obrazivosti jest to především prudkost, ano,
útočnost prožitku, co z Komenského činí básníka:
nedobývá si světa pouhS'm intelektem a střízli-