7,e za jeho života a namnoze i za jeho auspicií
vznikla uměleckým tvořením básnická tradice
česká, v níž se, ač to zní paradoxně, pokračuje
doposud. Postavíme-li podle sebe velká
protichůdná jména, Kollár a Čelakovský, vidíme, že tu
byla současně tradice dvojí; možno dokonce
mluvit o tradici trojnásobné, uvážíme-li, že život i
dílo K. H. Máchy spadají také do doby Jung~
mannova púsobení a auktority obecně uznávané.
Rozdíl mezi Kollárem a Čelakovským jest tak
zá8adní a pronikavý, že možno jej určiti a vyložiti
několikerým zpúsobem. Není to ještě jenom
etnický a mesologický rozdíl mezi východem a
západem kmene československého, který se ostatněještč
za jejich. doby stupňoval až v národně kulturní
roztržku. Mnoho vykládá různost náboženského
vyznání a náboženské vzdělanosti: Kollár
protestant, vychovaný biblí a kÍízáním, vyzbrojený
vědomím spojitosti s českou reformací a
podporovaný studiemi na evangelické universitě v
Německu, Čelakovský katolík z venkova, který se
již nepamatuje na svou minulost nekatolickou,
při vší opravdově náboženské oddanosti duch
světský, ne bez rokokové kultury, příznačné pro
poddanský venkov český. Nás zde zajímají
méně tyto podmínky, než jejich důsledky pro
slovesné umění obou. Kollár, který v sobě nikdy
nezapřel prúpravu a východisko klasicismu,
ustavil u nás řečnický princip v básnictví, těžkou a

19