hách stanoviska rozličná T Jenom to mu umožnilo,
aby v minulosti nacházel přítomnost.

Není ostatně řečeno zcela přesně, definuje-li se
tradice jako u věd o měl é pokračování v díle
minulosti, jako uvážené a rozumové navazování
na ni, jako přímá snaha střízlivě jasné a klidně
postupující inteligence)(zakotviti rozmyslně
vod·kazu předchůdcú. Všecky akty slovesného
tvoření, pokud mají povahu uměleckou, vyznačují se
rázem iracionálnosti, podílem neuvědomělé
nutnosti, ano, účastí podvědomí, která se dodatečně
může činností rozumovou regulovati, nikoliv však
ve vzniku podněcovati. Spisovatel, jenž do své
mysli jakožto vnitřní zkušenost - nikoliv jako
pouhý poznatek - pojal slovesnou minulost
svého národa, nepotřebuje, aby se jí při tvoření
samém zabýval. Nečekána a přinášejíe překvapení,
sama ohlásí svou přítomnost, upomene na sebe
jako naléhavý hlas vnitřní, jehož nelze odbýti,
nabídne ve chvíli rozpaků svou pomocnou
direktivu. V tomto jejím neuvědomělém přispění záleží
její cena nejvzácnější, jako v životě nám mrtví
předkové a rodiče prospívají nejvíce tím, že nás
hlasem krve, hnutím svědomí, mravním
souhlasem oslovují tenkráte, když jsme se jich ani
netázali, ale kdy nám nade vše bylo třeba jejich
pomocné a podpůrné ruky, podané ze záhrobí.

Ovšem vedle této podvědomé účasti tradice při
samém aktu koncepčním a při skoro mystickém