1idé promÍjejí mně dosti shovívavě tyto
slablistky mého povolání více méně obecně prospěšného.
Méně dobromyslní bližní ukazují k povážlivějším
zdrojům tradicionalismu a to nejenom mého.
Postřehli, že skoro všichni tradicionalisté jsou
zapřisáhlými konservativci, a že poukazy k
minulosti zpravidla brzdí pokrok, podle jejich
vlastního názoru upřilišený. Soustavné a uvědomělé
rozpomínání se na včerejšek, na jeho poučky i
výstrahy, zpomaluje požívání a užívání dneška,
který chce b),ti vnímán a stravován v prudkém
svém rytmu ... nestrojí tradicionalismus dokonce
úklady naší době, která se cítí proto tak silnou,
že nemá a nechce ani míti paměti 7 Opravdu se
zdá, že ti, kdož stojí na straně mládí a zdraví,
prudké činorodosti a přímočarého dobyvatelství,
nikdy nepůjdou s tradicí, jak ukázal ostatně již
N ietzsche v druhé své Nečasové, třebaže již on
bystře odlišil cit1ivůstkářské antikvářství od
tradicionalismu, jenž jest pomocníkem a
vychovatelem života. Nemíním konečně popříti ani
okolnosti, že dobami pro vznik a vzrůst
tradicionalismu nejplodnějšími bývají právě periody
osobních a hromadných otřesů, kdy jednotlivec neb
"lpolečnost pozbyli sami v sobě rovnováh)) a proto
se v minulosti ohlížejí po opoře. Zažili jsme to
všichni v nejtěžších chvílích světové války, za
nichž si naše znepokojená srdce vysledovala
citovou souvislost i se sentimentální písničkou
'l'ylo
8