o TRADICI V CESKE LITERATURE

Se všech stran, od lidí, kteří skutečně jsou neb
alespoň se stavějí mými čtenáři, slýchám
tvrdošijnou otázku: Co vlastně míníte tou tradicí 1
A chtějí-li mně naznačiti hned napřed, že se
mnou nesouhlasí, vkláuají nakvašeně přivlast.:
llOvací zájmeno, říkajíce: Co vlastně míníte tou
s vou tradicí1

Ti, kdož přízvukem své otázky mne významně
a při tom jenom náznakově obvinili z podezřelého
poměru k tradici, mohou si vysvětlovati
prarůzným způsobem tuto mou slabost, kterou dokonce
stavím na odiv. MiluJe-li každý odborník vedle
svého řemesla slepou láskou také předmět svého
vědeckého obrábění, platí to dvojnásobně o
historicích. Bývají až slabošsky zamilováni do
minulosti, kterou studují a o níž vyprávějí, shledávaji
její pokračování v přítomnosti kolem sebe a
radívají, aby se na ni nezapomínalo, nýbrž aby se na
ni »navazovalo« - to jsou tradicionalisté z
povolání. Jest O mně poněkud známo, že se po léta
zab)'vám literární historií,a proto platím mnohým
za jakéhosi tradicionalistu lege artis. Náleží to
k mému veřejnému úřadu jako konání přednášek,
řízení semináře, zkoušení při rigorosech, a hoclní

7