ných »2 pohoří moravského« (1886). kterou autorka
sama jmenuje »povahopisným pokusem«. Po smrti její
vydala šaškova »Moravská bibliotéka« za redakce Fr.
Dlouhého tři dily "Povídek, obrazů a črt« (1889-1893),
neúplný a nekritický to pokus o soubor její beletrie; velmi
četné stati etnografické, starožitnické, otiskované zvlá
.ště v »Domácí hospodyni«, »Časopise vlasteneckého
musea v Olomouci« sem nepojaty. Starší vzpomínkové a
životopisné příspěvky, hlavně hojné nekrology, význam
Fr. Stránecké přeceňují, reakcí proti nim jest historicky
promyšlená a kriticky vyhrocená karakteristika v Mil.
Hýska »Literární Moravě v 1. 1849-1885« (1911, str.
289-292); podobizna naše, jež se tuto podává v úpravě
nové, vznikla déle než deset let před knihou Hýskovou.

z v Ý v o i e T e r é z y N o v á k o v é.

1 Snad dle jména, ale zřejmě nesprávně, pnsuzován byl
rodině Deutschově původ židovský, ano, některé
nekrology hledaly stopy toho i v povaze a ve fysiognomii mé
matky; zřejmý východní rys v tváři Terézy Novákové
byl však dědictvím po otci, jenž neměl ani kapky
semitské krve v žilách. Rodina Deutschova vynikala
neobyčejným nadáním, které se projevilo v několika potomcích
literárně, ač II nikoho tak skvěle, jako u mé matky; z je_
jích přímých bratranců proslul C. KarlweiB jako
populární spisovatel lidových her a komedií vídeňských, které se
i v Praze provozovaly, a hildesheimský novinář Vilém
Wallis jako realistický dramatik střední polohy; sestřen.
ka Žofie Jarzebecká píše se zdarem humoristické bajky
veršem do německých rodinných týdeníkli. Prarodiče
Deutschovi sami byli však zcela lidé neliterární: děd mé
matky Emanuel štěpán bystrý obchodník velkého
počtářského umu a tvrdého srdce, babička' její Žofie rozená

237