z rodiny úřednické. Matky nepoznala, ale macecha
pečovala něžně o neduživé děvčátko. Prodlevši s otcem na
různých místech, přestěhovala se Berta Miihlsteínová do
Prahy, kdež zahájila literárnf činnost básní věnovanou
památce B. Němcové v "Ladě«, r. 1870 vystoupila v II.
ročníku almanachu »Ruchu«. Pak přinesly různé časopisy
a kalendáře její práce veršem i pr6sou, jež sebrány
v knize básní "Pohrobky« (1872), v "Povídkách,
novelách a arabeskách« (1880), "Nových povídkách« (1883),
dvě rozsáhlejší povídky "Vlasti a Tobě« (1880) a »Na
březích Nežárky« (1882) tvoří svazky samostatné
(všecka pr6sa vydána v "Libuši«). Pro divadlo upravila pře.
klad Feuilletovy "Julie«. Velmi byla činna v »Americkém
klubu dam«, kde dvakráte přednášela o ženské otázce.
Svému stálému neduhu, jenž ji v posledních létech
zdržoval od psaní, podlehla v Praze r. 1887. Velvary uctily
její rodný dům pamětní deskou; vřelou vzpomínku na ni
od Špindlerové přinesly r. 1888 »Ženské listy«.

F ran ti š k a Str á n e c k á.

1 Františka Stránecká byl pseudonym Františky Kersch.
nerové rodem Všetečkové, choti soudntbo rady.
Narodila se r. 1839 ve Velkém Meziříčf, část dětstVí prožila
ve Zhoři Stránecké, odkud si později vyvolíla jméno spi.
sovatelské; vdána od r. 1855, žila s manželem několik
let v Uhřích, dlouho v Uherském Hradišti, posléze v Brně,
kde r. 1888 zemřela. Kromě sbírky lidových "Pohádek
z Moravy« (1868) uveřejnila od r. 1877, nejprve v publi.
kacích moravských »Koledě«, »Moravanu", »Obzoru«,
»Zoře« a »Vesně«, později také ve »Květech« a "Světo·
zoru«, velkou řadu povídek, črt a obrázků; za života
vyšly dva soubory jich »Z našeho lidu« (1882) a »Ně.
které črty« (1885) i sbírka cenných kreseb národopis.

236