v povídce: odbývajíc s ledabylosti a opovržením holky
Jáchymovy, liší je ne bez významu (»kde kterou objímá.š
a kde která se k tobě lísá«), táže se důrazně a s obavou
»zdali jsi žádné neslíbil, že si ji vezmeš?«. Právě tak
těsně souvisí s milostnou zkušenosti básnířčinou hrdé
gesto Rozíčky, kterým odmítá políbeni a objetí
Jáchyma, dokud se neobrodL (»Políbit tě nemohu, a ty ke
mně dříve nepřijdeš, dokud ti nevzkážu.« »Umřela bych
hanbou, kdykoliv bys mne vzal okolo pasu a vždy bych
si na to vzpomenouti musila, žes mne měl za nehodnou,
a to právě, když jsem tak upřímně s tebou smýšlela.«)
Neruda vytýká Světlé v dopise, přiloženém k listu
sestře ze dne 28. srpna 1862 (na uved. m~.str. 51): »Ale
všecky hříchy Ti budou odpuštěny, dovolíš-Ii mi jed.
nou Tvou ruku políbiti, totiž výjimečně, nikoliv při
odchodu nebo příchodu.« Rovněž lze pro poslední věty
kapitoly páté nalézti analogie v korespondenci. Jako
Jichymovi mravně se zdokonalujícímu při pouhém
spatření Rozičky z dálky »celý den pak bylo volno a
posvátno, jako kdyby byl u zpovědi býval«, tak přiznává
se Neruda (list cit. str. 50): »Co Tebe znám, ženo,
pochopuji katolické náboženství, pochopuji zpověd, - mně
je - nevolno, dusno, nemohu-li Ti své srdce k nohám
položiti,bys je soudila.« u Tak definuje krásně názor B.
Němcové F. X. Šalda ve knize "Duše a dílo« v Praze
1913, str. lOS (Božena Němcová). 13 Pokládám tudíž za
zcela nesprávný úsudek, jímž Leander Cech ve své knize
z r. 1907 na str. 130 karakterisuje povahu Ruúččinu,
dí-Ii "Ještě šlechetnější (t. j. než Krejčíkova Anežka)
obětavosti, která hraničí až s přemrštěnou a chorobnou
citlivosti, vyniká ve "Skaláku« Rozárka (sic)«. Karolině
Světlé se podařilo přece doložiti co nejpřesvědčivěji, že
Rozička nepodstupuje své oběti z pouhého sentimentál.

234