o rodiče a děti, jestliže básnířka děj soustředila kolem
dvojic Antoš-Sylva, stará Jirovcová a rychtářka. Zde
po prvé stačila hojnost postav i zvláštní jejich rozestavení
na opravdový román, kdežto dříve se básnířka
obmezovala, zpracovávajíc náměty ještědské, na formu povíd.
kovou. 10 »Skalák« vyšel po prvé s podtitulem »obrázek
z hor« v 10~.14. čísle Hálkova (XIII.) »Lumíra« ve
dnech 5. března až 2. dubna 1863; po druhé s týmž
podtitulem jako 3. číslo »Laciné knihovny národní« v Praze
1872 (str. 60), po třetí s podtitulem »novelIa« na str. 153
až 198 v »Povídkách a novelách« Kar. Světlé, jež tvoří
XIX. sv. Salonní bibliotéky v Praze 1887; po čtvrté
zařazen do II, dílu »povídek vesnických« »Prosté mysIi«
str. 182-228 (Sebr. spisů sv. XV. v Praze 1901).
Rozdílů tekstových ani jazykových v jednotlivých vydáních
není. Od vydání III. rozdělen jest tekst hvězdičkami na
deset kratičkých kapitolek, kdežto v »Lumíru« a
"Laciné knihovně« nebyl vůbec členěni pouze dva oddíly
poslední (první počíná se slovy "Samovražedník se ne·
pochovává«, druhý »Viděla jsem Jáchyma pochovávat«)
již v prvotisku v "Lumíru« odloučeny od celku
vodorovnými čarami. 11 Světlá tu využila životních zkušeností
s Janem Nerudou do té míry, že možno pro tuto
kapitolu nalézti v korespondenci jejich takměř paralely.
Upozorňuji především na shodu vyčítavých otázek
Roziččiných po holkách Jáchymových s jejím listem Nerudovi,
který opsala sestře v dopise ze dne 21. srpna 1862 (na
uved. m. str. 43). Ve svém psaní ironisuje Světlá »Iásku«
Nerudovu a dotýká se napolo s posměchem, napolo s
výtkou Lidušky Schmidtovy, která mu byla lhostejnou
hříčkou, Fišerové, jež jej poutala pouze smyslově, ale
najednou s úsečnou rozhodnosti vyzvídá, jaký jest jeho
vztah k věčné nevěstě Anně Holinové. Tak i Rozička

233