v listech, v6.bec neúplně a zlomkově dochovaných,
nemohla se vydavatelka dopátrati, scházíf pro ni téměř
veškerá kriteria; naše citáty řídí se postupem knihy a
vedle označení jejích stránek uvádějí i
pravděpodobnénebo přibližné datum. s Myšlenka věty poslední vracela
se u Nerudy častokráte, jak dosvědčuje i citovaný již
passus z listu Světlé sestře dne 4. září 1862: "Vím, ie
stokrát proklínal okamžik, kdy se ke mně přiblížil, kdy jsem
v něm probudila mimo vášeň opětně cit pro čest, chut
k práci« atd. I této myšlenky užila pak básnířka v
"Skalákovi«, a sice na dvou místech. Po prvé, když Jáchym
jízlivě vytýká Rozičce, která jej navštívila ve vězení:
»Musila jsi mne chtít? Bez tebe bych byl někde v
nějakém příkopu pošel a byl bych tomu všemu unikl.« Po
druhé v posledním hovoru obou milenců při praskající
louči ve sluji plísní pokryté, kde posměvavou řeč svou
Skalák počíná slovy: "Vidíš, holka, kam to s tebou při_
šlo? To máš z toho, žes mne chtěla,« a konči
sarkastickými větami: »Kdybyste se vy ženštiny jen vždy
nechtěly Pánu Bohu do řemesla plésti; však on ví, na koho
nechá slunce svítit a na koho pošle kroupy. Teď to máš!
Na lidi si nenaříkej, ti tě varovali dost, od každého to's
mohla slyšet, že nestojí Skalák za nicl« 9 Čím vyspívala
a mohutněla tvůrčí schopnost Karoliny Světlé, tím
sesiloval se její dar nakresliti v práci větší počet povah.
Ve »Skalákovi« učiněn náběh zakresliti do děje i
postavy rodiM obou milenců, arciť způsobem velmi prostým,
ale pokrok děl se právě tímto směrem. V "Lamači a jeho
dítěti« propracovány kromě Dorotky a Vilíka i figury
starého Vacka a selky Rozkovcové, ty nejsou však již
naprosto episodními postavami. O krok dále jde»
Vesnický román«: opět dva páry hrdinů, jeden z generace
starší, druhý z mladého pokolení: avšak nejedná se toliko

232