mír z r. 1863 jsem napsala«, nikoli však »roku 1863
napsala jsem pro Lumír«. 3 Z literárního soukromí.
Sebraných spisd K. Světlé sv. XXX., str. 101 a násl. I Anežka
Čermáková-Sluková, Vzpomínky na Karolinu SVětlOll.
V Praze 1909, str. 63. 5 Novelly lIL, Sebr. spisů Kar.
Světlé sv. XXIX., str. 202 a 203. 6 Na uved. místě str. 103.
Vedle vytčených motivů hověl námět ještě řadou jiných
rysů fabulačním zálibám K. Světlé. Uvádím z nich
alespoň nepřekonatelnou nerovnost stavu i jmění obou mi.
lenců, motiv to, který se opakuje ve všech ještědských
pracích spiso"atelčiných prvního období: v »Sefce«, v
»Krejčíkově Anežce«, v »Cikánce«, »Lesní panně«, a v
»Lamači a jeho dítěti« tvoří dokonce hlavní útek dějový,
Opakování tohoto kontrastu souvisí velmi těsně se
základním názorem o vykupitelské moci lásky: je-li láska
dvou srdcí absolutnem, jak by nemohla, jak by neměla,
jak by nemusila překlínatí tak malicherné relativnosti
jako jmění, stav, společenské postavení? Světlá, jíž Neruda
nikoliv neprávem (r. 1869 v »Našich Iistech« dne 27. ledna
při posudku »Vesnického románu«, viz Kritické spisy
Jana Nerudy sv. VII., str. 217) přisuzoval nadání
dramatické, pojímala tento motiv čistě dramaticky. Kdežto děti
nesené věrou v absolutní hodnoty lásky chtějí se s lehkým
svědomím přenésti přes přehrady jmění a rodu, ulpívají
rodiče jejich, ryzí venkovští konservatívci, právě na těchto
v~tazích a nechtějí popustiti. Dochází k prudkému kon.
fliktu rodiM. a dětí, v němž pravidelně vítězí starý
konservativní řád na troskách osobního štěstí milujících srdcí.
V »Skaláku«, kde nedala básnířka za pravdu ani jediné
zásadě konvenční morálky, jest řešení jiné. 7 Cituji dle
dokumentárního spisu: Karolina Světlá ve stycích s
Janem Nerudou. Úvodem a poznámkami opatřila Anežka
Čermáková-Sluková. V Praze 1912. Přesné chronologie

231