67) uvádí na doklad, jak formálně nedokonalé byly
literární prvotiny B. Němcové, dokud neprošly korekturami
Nebeského nebo čejky. Když r. 1856 pověřilo město
Praha svého archiváře K. J. Erbena, aby na počest
stříbrné svatby císaře Ferdinanda Dobrotivého a Marie Anny
vydal-oslavnou ročenku, vyzval Erben i B. Němcovou, aby
přispěla. Censura nedovolila, aby se v almanachu stejně
jako jméno Vocelovo, Jablonského a J. J. Kolarovo
objevilo jméno B. Němcové, a tak práce, kterou
neohrožená ctitelka Hav1fčkova chtěla se pokloniti
rakouskému císaři-dobrodinci, záležela v rukopise, kde ji
nalezl teprve r. 1911 Č. Zíbrt. Jemu děkujeme i za otisk
její ve Vlčkově Osvětě 1911, str. 533. Tato poslední
veršovaná skladba B. Němcové, oddělená od její vlastní
lyrické činnosti celým desetileUm, velebí vzletnou a místy
až přesládlou květomluvou populárního panovníka nikoliv
jako státníka, nýbrž jako zbožného muže, ochránce věd
a umění a hlavně jako lidumila; v celé náladě pohádkové
básně nočního osvětlení shledává V. TiIle (v "Zlatorohu«
str. 270 a 271) »tu půvabnou vidinu oživené přírody, která
provází Němcovou neustále od dětských let«.

,,5 k a I á k« K a r o li n y 5 v ě tl é.

1 Vznik »Skaláka« bývá datován nesprávně. Teréza No·
váková v knihopisném seznamu své knihy "Karolina
Světlá, její život a její spisy« (v Praze 1890) uvádí povídku
k r. 1861, uprostřed mezi »První Češkou« a »Několika
archy z rodinné kroniky«, dle ní i Leander Čech na str.
47 spisu »Karolina Světlá, obraz literárně historický«
(v Telči 1907). Omyl ten opravila r. 1905
AnežkaČermáková-Sluková v stati "Karolina Světlá a lid ještědský«
(otištěno v knize »Vzpomínky na Karolínu Světlou.
v Praze 1909), kdež na str. 12 v soupisu prací
básnířči
229