pronikavě článek B. Wieganda »Schleiermacher und die
Frauen« v 137. sv. »Deutsche Rundschau« r. 1911. 3 Do.
pisy mladého Bórna vydány anonymně v ;Lipsku r. lB61;
r. 1906 uveřejnil je L. Geiger znovu (v Oldenburce),
připojiv nově nalezené listy Henriettiny a předeslav velmi
poučný úvod životopisný.

Charlotta Stieglitzová.

Pramenný materiál obsahují tři spisy; Theodor Mundt,
Charlotte Stieglitz. Ein Denkmal, v Berlíně 1835 (vydáno
anonymně); Briefe von Heinrich Stíeglitz an seine Braut
Charlotte, v Lipsku 1859 a Erinnerungen an Charlotte
von Heinrich Stíeglitz, v Marburce 1863 (obě publikace
poslední vydal Stíeglitzův synovec L. Curtze).

"A u r o r aLe i g h« E I i šky Bar ret t o véB r o
wni n go vé.

Literatura o Elišce BarreUové Browningové vzrůstá do
nekonečna; k starším spisů.m o básnířce na př. k Bay.
novu (1880), Ingramovu (1888) a MerleUové (1904)
přibývají od vydání Hstů obou manželů (1899, něm. výběr
F. P. Greveho 1907) zvláště studie o korespondentce
(P. Lubbock 1906) a psychologické monografie o lásce
básnických manželů. (E. Keyová 1905). I v techách bylo
psáno o ní hojně a s porozuměním. Nehledíme-li k obě.
ma informativním úvodům, jimiž A. Klášterský a Fr.
Balej doprovodili překlady jejích hlavních děl, stojí v
popředí dva obsáhlé články časopisecké, Žofie PodHpské
již 1892 v »Ženských Hstech« a Anny Fischerové 1915
v »Ženském obzoru«, Opírajíc se o německou disertaci
V. Dyeovu, vyšetřila Flora Kleinschnitzov,á v »tasopise
pro moderní mologíi« 1916 poměr skutečností a básnické
fikce v »Auroře Leigh«.

15

225