K r ci I o tJ 11 a Rad egu n d a.

Význam Radegundin bývá líčen vždy v souvislosti s
Venantiem Fortunatem, tak v Ozanamově
monografio křesťanské vzdělanosti u Franků (Paříž 1849) neb
v Hauckově církevním dějepise Německa (I. sv., 2. vyd"
Lipsko 1898) j ze spisů o literárním působení Venantia
Fortunata posloužily mně zvláště stať Bedřicha Lea v
časopise "Deutsche Rundschau« (Berlín 1882) a
příslušná kapitola v díle Alex. Baumgartnera "Die
latetnische und griechische Literatur der christlichen Volker~.
jež skládá IV. svazek jeho dějin světového písemnictví
(Freiburk 1900).

K a t e Ť í II a S í e n s k á, s vět i c e a h rdi n k a.

1 Zprávy o slavném obřadě podávají bollandovská
Acta Sanctorum (III., 695 a násL) a dle nich důležifá
francouzská monografie o svaté Kateřině od Cha vina
de Malan (Paříž 1856), jež vedle vlašských prací
Capecelatrovy (Neapole 1886) a Pignoriniho (Florencie 1900)
jest hlavním spisem o světici a její době z pera
katolického. Protestantská věda náboženská vykazuje něme·
cké knihy Haseho (Lipsko 1892), Redernovu (Zvěřín
1907) i anglické životopisy Butlerův (Londýn 1895) a
Robertsův (Nový York 1906); přihlédl jsem ve své
studik pomůckám katolickým i protestantským. Význam Ka·
teřinin pro dějiny církevní posoudil hluboce Pastor v I.
díle svých "Dějin papežství za renesance« (Freiburk
1886), postavení její k vývoji vlašského písemnictví
úsečně Casini v Groberově Grundrissu (II. díl, štrasburk
1901) a obšírně svrchu zmíněný AI. Baumgartner v VI.
sv. dějin světového písemnictví (Freiburk 1911). Pokusil
j sem se všestranně využíti příslušné literatury, pouze
otázky ryze filologické o poměru jazyka i slohu Kate·

223