se pak zdrojem světla, vykupujícího ze střizlivého
realismu těchto kusů, stávala zpravidla Hana
Kvapilová, jejíž vniterná krása a mravní rozhodnost
tak často podněcovaly básníky přímo při tvoření?
Ještě po letech hřeje záře linoucí se z jejích
roztoužených očí ve výjevech, kde povzbuzovala k víte
v možnost nového lepšího života po přestálé
chorobě mravní; posud vzpružuje odhodlaný pohyb
jejích rukou rozhozených ku předu, které nabízela
k společné pouti slunci a zdraví vstříc ... Až bude
vypravováno o mravním vývoji českého ženství na
konci devatenáctého století, nesmí dějepisec
zapomenouti tří dívčích postav v podání Hany K
vapilové, v nichž velká umělkyně ztělesnila tragicky
etické úsilí svých trpících sester: Hely Elisové ze
Šimáčkova »Jiného vzduchu«, která jest jarním
výkřikem po obrodě a očištění; Míny Matákové
z »Viny« Hilbertovy, kde nejčestnější srdce
ženské hyne zrazeno v důvěře, nezadatelném to statku
spanilých duší; Svobodovy Olgy Rubešové, jež si
zoufá, když zabloudila ve zhoustlých mlhách
soumračné doby a pozbyla při tom víry v sebe samu ..•

*

Nejšfastnější výtvory Hany Kvapilové, af
skutečnostní či báchorkové, nesly se přes jeviště s
bezprostředností tak bezpečnou, jakoby se byly zrodily
jen z požehnané intuice naivní duše umělecké,
neobtíženy poznáním a věděním. A přece vznikly
cestou právě opačnou. Každému hereckému výkonu
předesílala psychologicky zvídavá Hana Kvapilo"'"
pronikavý rozbor tvořené postavy, kterou
pozoro.vala se všech stran a s nejrůznějších
perspektiví
214