sledních létech jejího života byla druhá řada
»Úlomků žuly«j že by byly tyto povídky daleko
předstihly serii první, ukazují obě sem patřící
práce, zase čerpané z Budislavě a Kamenných
Sedlišt, »Halouzky« (1907) a »Na faře« (1911 a 1912).
Jmenovitě rozměrná povídka poslední, psaná
takřka perem umírající ženy, jest nevyrovnatelný kus
mistrovský: zpívá v něm poesie kraje i srdce lidu,
temná žádost i smírné odpuštění, svěží mládí a
moudrost dozrání. Často obávala se má matka, že
práce té nedokončí: tak hrozivé byly návaly její
smrtelné nemoci, Vzchopila se znovu a nejen že
pracovala na povídce dále, ale i osnovala také
velké dílo 'nové, jež mělo s názvem »0 kousek pole«
vypravovati typický osud agrární z vesničky Boru
nedaleko Proseče. Ale z toho plánu zbyly pouze
stručné náčrtky, nedovolující úsudku o celkovém
rozvržení. Ještě v říjnu 1912 mluvila má matka
o tomto díle; několik dni potom odváželi jsme ji
do Prahy ve stavu nadobro beznadějném.

Její popel neodpočívá ve východních čechách,
jako tam nestála její kolébka. A přece nelze říci, že
T eréza Nováková byla ve východních Čechách jen
hostem. Nedobyla si tam pro vždy domovského
práva pouze činností, studiem a láskou, nestala se
tam čestnou občankou toliko velikými uměleckými
činy, nýbrž srostla pro vždy s chmurným a
krásným krajem tím a vzala na sebe úkol vykoupiti jej:

v jeho temném utrpení, v jeho tvrdém zápase
lidském, příliš lidském, nalezla prvky božské
krásy, božské věčnosti.

(1916)

201