sledních létech jejího života byla druhá řada »Úlomků žuly«j že by byly tyto povídky daleko předstihly serii první, ukazují obě sem patřící práce, zase čerpané z Budislavě a Kamenných Sedlišt, »Halouzky« (1907) a »Na faře« (1911 a 1912). Jmenovitě rozměrná povídka poslední, psaná takřka perem umírající ženy, jest nevyrovnatelný kus mistrovský: zpívá v něm poesie kraje i srdce lidu, temná žádost i smírné odpuštění, svěží mládí a moudrost dozrání. Často obávala se má matka, že práce té nedokončí: tak hrozivé byly návaly její smrtelné nemoci, Vzchopila se znovu a nejen že pracovala na povídce dále, ale i osnovala také velké dílo 'nové, jež mělo s názvem »0 kousek pole« vypravovati typický osud agrární z vesničky Boru nedaleko Proseče. Ale z toho plánu zbyly pouze stručné náčrtky, nedovolující úsudku o celkovém rozvržení. Ještě v říjnu 1912 mluvila má matka o tomto díle; několik dni potom odváželi jsme ji do Prahy ve stavu nadobro beznadějném. Její popel neodpočívá ve východních čechách, jako tam nestála její kolébka. A přece nelze říci, že T eréza Nováková byla ve východních Čechách jen hostem. Nedobyla si tam pro vždy domovského práva pouze činností, studiem a láskou, nestala se tam čestnou občankou toliko velikými uměleckými činy, nýbrž srostla pro vždy s chmurným a krásným krajem tím a vzala na sebe úkol vykoupiti jej: v jeho temném utrpení, v jeho tvrdém zápase lidském, příliš lidském, nalezla prvky božské krásy, božské věčnosti. (1916) 201