jenž dokončen byl dlouho po smrti Theodorově,
ale i knížka pro mládež »Potulky po Čechách
východních«, vzniknuvší z přednášek a vydaná
pohrobně r. 1913; kromě toho i národopisná
monografie » Východočeské lomenice«, která v knižní
úpravě vyšla r. 1903.

Když r. 1901 Theodor, matčina láska a pýcha,
při botanické výpravě utonul, zatim co vědecký svět
skládal do mladého přírodopisce a myslitele
nejkrásnější naděje, chtěla má matka dáti
bezměrnému svému zoufalství projev tím, že navždy
odloží pero spisovatelské. Vrátila se sice po roce do
východních Čech, ale hledala tu všude jen stopy
ztraceného svého syna, s nímž prochodila všecky
ty končiny. Změnila tragický záměr její důtklivá
slova milujících rádců, kteří jí doporučovali
tvoření jako nejkrásnější službu lásky památce
oplakávaného syna? Nebo spíše byla to velká životní
síla básnířčina, která se přihlásila všemu na
vzdory, a kterou živil styk s drahým krajem? R. 1903
zakoupila se Teréza Nováková s manželem v
městečku Proseči mezi Litomyšli, Skutčí, Poličkou a
Vys. Mýtem v bezprostřední blízkosti Budislavě a
jejích krásných lesů; útulně přestavěná chalupa č.
74 v staré zahradě za hustým hlohovým plotem a
s dalekým pohledem do volných poli byla zprvu
dějištěm elegického žalu, později vytrvalé práce
tvůrčí. Není náhodou, že většinou zde vznikly »Děti
čistého živého«, o nichž má matka pracovala v 1.
1903-1906. Látka, jak již řečeno, zajímala
spisovatelku déle než deset let, ale teprve pobyt v
Proseči, styk s p. učitelem Josefem Chalupníkem, jenž
se prokázal jedinečně spolehlivým zpravodajem,

198