jího vývoje novým směrem. Skutečně na nějaký čas ležely východočeské práce mé matky ladem. Národopisné zkoumánI kroje českého vůbec, činnost ve spolku »Minerva«, založení »Ženského světa« a »Ústředního spolku českých žen«, konečně narození nejmladšího synáčka Jaroslava nedovolily ani, aby byl záhy dokončen »Jan . Jf1ek«, ačkoliv právě pro něj podnikala v Praze důkladné studie o dějinách české emigrace. Když byl r. 1897 dopsán, zaslala jej má matka Svatopluku Čechovi pro »Květy« a na jeho přání dílo přepracovala, soustředila, zkrátila, třebaže v knižním vydání se pak částečně vrátila k původnímu zněni. Vůbec moje matka často práce své, hlavně rozsáhlé skladby, podrobovala komposičním změnám, a to zpravidla k zřejmému jich prospěchu a byla tu přístupna návrhům, které se jí nejprve zdály nemilosrdnýmij za mnohou dobrou radu vděčí starší její díla mému otci, jenž ji na počátku činnosti vychovával v jazykové ryzosti a nejednou upozorňoval i na otázky komposičníjani později nechybělo mé matce takových rádců v okruhu jí nejbližším. Nejméně změn prodělaly románky »Jiří šmatlánc a »Na Librově gruntě«, z nichž onen dokončen r. 1899, tento r. 1901. Mezi nimÍ a »Janem Jf1kem« jest rozdíl podstatný: _~_~~~~_~Y.!lí jest mno1!em . b.~h~.ujf .. pom~;r .. \tIm~4elti1ll .. sy()p~~:nější, epický· proud daleko mocnější; knihy mají z;i~outiréiii5t(KOtnPosici a· dějovou ]edriotlJ.y. 111c:n dovedla Teréza Nováková vykresliti individuální přfJlěh románový na širokém p~zagí národně kulturních dějin; připravila se na to nejen monogra.ficky podrobným zahloubáním se do historie če 1%