-stavce se poznalo, že na Litomyšlsku dlouho se
zachoval lidový kroj, jehož památky v nétušeném
bohatství byly i v městě i ve vsích roztroušeny, a má
matka umínila si kroj ten i vyšívání poznati,
popsati a pokud možno sebrati. Tak vznikla první,
česká monografie toho druhu. »Kroj lidový a národní
vyšívání na Litomyšlsku«, napsaná r. 1887
aknižně vydaná r. 1891; tak vzala původ velmi rozsáhlá
činnost sběratelská zprvu pro Náprstkovo, později
Zemské museum, posléze i pro vlastní sbírky, jež
odkazem přešly do Národopisného musea
českoslovanského; tak počaly se písemné styky s
českými národopisci R. Tyršovou, J. Koulou a J.
Prouskem;

Současně r. 1886 poznala má matka vesnický
život na Litomyšlsku, když ztrávíla prázdniny v
zachovalé vesnici Budislavi, kam se několikrá!e k
mnohaměsíčnímu pobytu vrátila; podobně dlela
mnoho týdnů v Lubné na Litomyšlsku, v Nových
Hradech na Vysokomýtsku, v Telecím na Poličsku
(v 1. 1887-1895). Nejprve, kromě lesní a horské
přírody, zajímal ji lid jako národopisnou sběratelku:
s důvěrníky z venkovské inteligence (hlavní
zásluhu tu měla paní Teréza Klusoňová, choť řídícího
učitele v Budislavi) procházela statky a
chalupami, vyptávala se po národopisných, jmenovitě
krojových památkách, zapisovala si pilně etnografické
jednotlivosti; nápisy a kresby na lomenicích a
litomyšlské nářečí zajímaly ji velmi záhy; rázovití
starci a stařeny, již pro ni také sbírali, budili její
zvláštní pozornost. Již r. 1891 studovala s
dychtivou· zvědavostí a s opravdovým porozuměním
náboženský a duchovní život vesničanů v Budislavi a

192