bytu litomyšlského s naší rodinou přátelsky
stýkal, líčí mou matku jako mladičkou paní v druhém
díle svých »Pamětí« a zdůrazňuje její živou letoru
i její nadšené byronství a správně poznamenává,
že v prvním tomto období litomyšlském u ní na
spisovatelskou činnost nebylo ani pomyšlení.

R. 1879 přestěhovali se manželé Novákovi z
města na předměstí Záhradí, kdež bydlili osm roků a
kde se jim narodilo pět dětí i přesídlení to mělo
v životě mé matky neočekávaně hluboký význam.
Skoro současně zemřela v Praze Teréze Novákové
matka, a smrt ta znamenala rozpadnutí se pražské
rodiny; má matka pak stále pevněji zapouštěla
kořeny v Litomyšli, která stávala se jí domovem,
zvláště když přibývalo dětských hlaviček a s nimi
starostí, nemocí ano i hmotné tísně, zároveň však
jasu a štěstí v domácnosti. Záhradi samo se
starosvětským, napolo vesnickým svým rázem a se
zásobou prostoduchých typů probudilo smysl mladé
pozorovatelky pro skutečnost a pro lidový život i
zde hledati jest nejprvnější skromničké začátky
národopisného realismu Terézy Novákové.
Soustavnou činnost spisovatelskou počíná r. 1882 na
podnět Karoliny Světlé i první ty práce, kromě
příležitostných přednášek, vzpomínek a úvah
čerpaly povídkově z dívčích vzpomínek, ironisovaly
spíše rozmarně než útočně úzkoprsé maloměšťáctví,
pokoušely se o psychologickou kresbu ženských
sentimentálně roztoužených a vzdorovitě
osamělých postav i obdobných rozervaných a snivých
povah mužských: všude jest tu plno byronství, jež
zpravidla zavádí k mlhavosti podání a k patetické
strojenosti slohu. Ale v souborech těchto prvotin,

190