byla ještě posvěcena tradicí literární, byla jí
prázdným zvukem, jenž rozplývavě zazníval z
některých školských vzpomínek nadšené milovnice
vlasteneckého dějepisu. Ba, vnímavá a vznětlivá
mladá paní nevstupovala do nového svého bydliště se
zvláštním zájmem; domnívalaf se, že co nevidět
vrátí se trvale do Prahy a do společenských
poměrů, z kterých vyšla.

Velmi často vyprávěla má matka, jak nevlídně a
cize na ni v prvních létech působila Litomyšl, a jak
nešfastna se cítila v nezvyklém prostředí. Trpěla
stísněnými poměry maloměstskými i
zevním_pátěrem samovolné germanisace tehdejší Litomyšle;
nechápala naprosto, co z kulturní svéráznosti
zachovalo si město a obyvatelstvo starobylého
zámeckého a gymnasijního sídla; nesnažila seznámiti se
s krajem a lidem vůkolním. Bolestné pohrdání a
pyšný vzdor vůči obklopujícímu ji světu, byly
základní rysy duševní nálady v prvním tříletí 1876
až 1879; jen v elegii opuštěného renesančního
zámku a jeho panské zahrady nacházela
rozmarná a hrdá mysl Terézy Novákové zalíbení a
uklidnění; marně snažil se vysoce inteligentní a
zdravě reální manžel smiřovati milovanou svou
družku se společenským okolím. První literární
pokusy, které, tuším, vesměs zůstaly tehdy
nedokončeny, nezpodobovaly nového životního prostředí,
nýbrž kochaly se ve vzpomínkách na dětská a
dívčí léta, tu způsobem rozmarným, tu v blouznivé
romantice; jsou to »Klepy z plesů« a »Z mého
rodného domu«, Máme autentický obraz tehdejší
Terézy Novákové, který správně vystihuje psychické
její ladění; Alois Jirásek, který se za svého
po
189