a taktO! i jeho nepřiměla, aby pomáhal jí získatI
toho, čeho dosud se jí jal«> příslušnicí pohlaví
dlouho zanedbávaného nedostává.

Práce ve velikém světovém rámci dle
všeobecných pravidel jest zatím za poměn\
stávajících nemožna, nemožna alespoň v jistých
oborech. Zajisté i její čas přijde se vzdělaností
stále se prohlubujíéÍ, 8' humanitou vždy se
třibícíí až to bude, pak ona činnost, pojímající
ntíliony ruznorodé ve svuj koloběh, ukáže se
čímsi přirozeným, co dostavuje se bez zápasu
pohlaví, plemen, politických činitelů. Nebude
pak ani hradebnkh tdí,ani opovržení, ani
závisti.

Myslím, že onen den jest posud velmi
vzdálení zatím v pološeru obrany neskládejme,
ženy ani muži, ruce v klín a konejme své kulturní
úkoly!«

(1916)

2.

T e r é z a N o v á k o v á a C ech y v Ý c hod n í.

Když na začátku září r. 1876 přijížděla
třiadvacetiletá Teréza Nováková se svým rovněž
mladistvým chotěm Drem Josefem Novákem, nově
jmenovaným profesorem gymnasia litomyšlského, od
nádraží v Zámrskách povozem do Litomyšle,
netušila ani ve snách, že se jí východní Čechy stanou
osudem. O kraji, do něhož blouznivá a romantická
Pražka přicházela, měla představy zcela neurčité,
a sama Litomyšl, která v sedmdesátých létech
ne
188