čistého živého« volá k svobodnému poznání,
Drašara k plnému vyžiti země a její smyslné volnosti.
Tol typické, tragické lidství obou knih. Ale v
obou románech zaznívá ještě struna jiná: jak
nešťastní blouznivci na Skutečsku tak podlomený
piarista poličský prožívají stále svou národnost
a její kulturní potřeby, účastní se vzdělanostního
ruchu českého obrození, trpí hořem
nesvobodného domova a rostou nadějemi v lepší zítřky, pro
něž pracuji ze všech svých sil, uvědomujíce si
stále, že pouze v národnosti jest živá a svobodná
plnost života jednotlivcova. A tak zdůraznila
Teréza Nováková ve vrcholných svých knihách i
své hrdé a čestné češství. Tato mravní jistota, že
k dokonalému lidství můžeme dospěti pouze
skrze opravdové a dovršené češství, byla z vůdčích
zásad jejích posledních let, kdy k vyspělosti
rozumové přibyla bezpečnost mravní zkušenosti.
Tenkráte v jednom z posledních svých článků
feministických (»Svazy žen a nacionalism«)
napsala památná slova, která dlužno považovati za
její důtklivý odkaz:

»štěsti, povznesení, kulturní ucelení a
mrlWní prohloubení jednoho národa jest společným
zájmem všech jeho členů; nechal společně k
němu pracují, v míru, v dorozumění, rozdělíce
si úkoly dle svých schopnosti, individualit a
prostředků. Podobná společná práce uspíší
vzájemné poznání a tím i vzájemnou úctu; nelze
si pomysliti, že by žena, pracující a snažící se
po boku mužově, neustáli1a v něm - pokud
není ducha obmezeného neb nezdravě
umíněného! - přesvědčení o plné a rovné své ceně

187