mír«, rázem vycítila v horoucím obdivu
jedinečnou velikost spisovatelovu. Není zcela snadno
představiti si dvojjazyčný ráz rodiny
Lanhausovy: matka mluvila s dětmi po německu, otec a
služky česky; doma zpívaly se naše písně a při
tom kořenila řeč citáty z výmarských klasiků;
většina známých náležela německé společnosti
pražské, ale celá rodina horovala pro politické
snahy českých stran - zdá se, že Arnoštka
Lanhausová, která byla v domě osobností vůdčí,
cítila, kterak v českém táboře jest budoucnost
kulturní a životní a měla dosti odvahy pro poznání
to zříci se vztahů a svazků minulostních.

Teréza Lanhausová, narozená dne 31. července
1853 v Praze, byla do čtvrtého roku
vychovávána matkou i chůvou po německu; teprve pak
naučil ji otec češtině a vzbudil v ní živou zálibu pro
české národní písně. Ale vlastní uvědomění
národní procitlo v děvčátku teprve na výborném
vzdělávacím ústavě manželů Amerlingových, kde
pobylo až do r. 1868; na ústavě vyu~ovalo se
sice některým předmětům německy, ale celý duch
byl tu vlastenecký ve smyslu staršího
historického romantismu: mnoho se pěstovaly starší
dějiny, vlastivěda a česká mluvnice, též hodiny
zpěvu podporovaly lásku k národnosti. Amerlingovské
češství, více obrácené ke kultu minula než k
přítomné skutečnosti, bylo velmi sentimentální, ba
namnoze přímo ilusionistické: horovalo se o
dávné slávě české, hlavně v době pře myslovské a
lucemburské, přednášely se nadšené skladby
domnělé staročeských Rukopisů, opěvovala se
písněmi romantiků ze školy čelakovského krása a

178