cítění českého, zvláště když němečtí ptedstavení
a soudruzi v úřadě pronásledovali každý doklad
upřímného češství. Jeho choť Arnoštka, matka
Terézy Novákové, vyšla úplně z rodu a prostředí
německého. Byla dcerou vynikající rodiny
Deutschovy, která svou kolébku, poněmčenou
Jihlavu, zaměnila za Vídeň a velmi záhy úplně
přijala význačnou společenskou povahu vídeňskou:1
vyšli z ní bankéři, úředníci železniční a
obchodníci ve starorakouském slohu, dcery blouznily
o Hradním divadle a vdávaly se za rakouské
důstojníky. Moje babička Arnoštka, krasoduchá
paní jemného vtipu a vzdělaného vkusu, musila se
vzdáti uměleckých snů vídeňských a konvenčním
sňatkem navždy uvázla v Praze a ve skromných
poměrech Úřednických, ale svou originálnost a
neodvislost duševní projevila zcela osobitým
vztahem k češství, které ji obklopovalo. Nenaučila se
sice nikdy jen poněkud správně česky, s
manželem a dospělými dětmi mluvila vždy po německu,
ale srdcem přilnula vroucně k politickým i vzdč·
lanostním snahám českého národa; posílala syny
do českých obecných i středních škol, dcery do
ústa vů vedených v duchu česky vlasteneckém a
s radostí navštěvovala s nimi společnosti české.
Byla to vůbec nevšední, nešťastná žena, která
poněkud svrchu pohlížela na praktické potřeby
životní a nacházela útěchu v oblastech
kulturních. Dva drobné rysy osvětlují jasně
pronikavou samostatnost jejího smýšlení: r. 1870
postavila se ve francouzsko-německé válce s
rozhodnou důsledností na stranu poražených, a když
počala vycházeti v překladu Tolstého )>V ojna a

12

177