z v Ý voj e T e r é z y N o v á k o v é.

1.

Češ s tví Te r é z y N o v á k o v é.

Velikost lidskou nesou dvě mohutné síly
vnitřní: stále živá schopnost zákonného vývoje a
mravní dar pevné jednoty osobnostní při tomto
nepřetržitém růstu. Kdo prošel dalekou a složitou
drahou vývojovou a přece vždy zůstal věren sobě
sám v základních složkách své bytosti, naplnil
nejkrásnější lidské poslání na zemi: obraz boží,
který při narození přijal z Tvůrcových rukou,
odevzdal mu při skonu sice nezkalený a
neporušený, ale propracovaný a projemnělý zkouškami
ducha, činnosti a lásky. Teréze Novákové, jíž
osud zahrnul tolika neblahými dary skřínky
Pandořiny, bylo přáno užívati obého údělu velkých
lidí: vyvíjela se bohatě a samostatně až do
posledních let svého života a přece zachovávala
povahovou a mravní jednolitost, která se zrcadlí ve
veškerých projevech její duše všestranné a
ne·unavné. Vzdálenější pozorovatelé, kteří s klidnou
věcností dějepiscovou neb kritikovou pohlížejí na
díla i snahy této básnířky a myslitelky, ukázali
již a ještě ukáží, kterak její chrabrý a oduševnělý
idealism e.ostupoval slovesně od matné a
neživotné konvence odvozeného a vychudlého
romantismu přes podrobné a pokorné studium
drobných jednotlivin životních až k tragickému pojetí
zdánlivě nepatrných osudů lidských a jak zde
do
175